První orientační závody se konaly v r.1897 v Norsku.Mezi válkami se pořádaly mezinárodní závody ve Skandinávii a v r.1946 vznikla Orientační rada NORD. Roku 1961 se ustanovila IOF (Mezinárodní federace orientačního běhu).
U nás se první orientační závody konaly na Bunči v Chřibech v r. 1950. Uspořádal je turisticko-lyžařský oddíl z tehdejšího Gottwaldova. Proč turisté a lyžaři? Zjistili, že orientační schopnosti vedoucích jsou velmi slabé a tímto způsobem chtěli topografii a práci s mapou přiblížit nejen vedoucím, ale i ostatním turistům. Pravidla podle severského vzoru zpracoval Zdeněk Němec, otec OZ u nás. Dnes tyto historické vzpomínky vyvolávají úsměv, ale tehdy to bylo něco úplně nového a mnoho nadšenců propadlo a propadá kouzlu pohybu v přírodě dodnes.
Jak se tehdy závodilo=chodilo? Startovaly tříčlenné hlídky s turistickou výzbrojí a výstrojí: pumpky, bundy, klobouky, pohorky, trampky, batohy. Buzola lihová nebo Bezardova. Vojenská šrafovaná speciálka 1:75.000, hobrová podložka, barevné špendlíky, kterými se označovaly kontroly. Shromaždiště a místo startu bylo utajeno do poslední chvíle. Nástup a slib závodníků, pokyny před závodem. Vážení povinné zátěže-muži nosili až 12 kg. Písemné určení kontroly znělo například takto: kontrola se nalézá na průsečíku spojnic, které jsou vedeny z určených kót. Nebo: kontrola se nachází na prodloužené spojnici 2 bodů ve vzdálenosti X metrů od určené kóty. Někdy nepřesná práce s rýsovacími pomůckami nebo špatné pochopení popisu způsobilo, že si závodníci kontrolu špatně určili a vůbec ji nenašli. Když se podařilo kontrolu najít, hlídka podala veliteli hlášení a začala plnit úkoly. Byly to zkoušky ústní i písemné, individuální i kolektivní: odhad vzdálenosti, přenos bodu z mapy do terénu a naopak, určení světových stran podle měsíce, určení profilu trati, výpočet výšky komínu nebo hladiny přehrady v určeném místě. Výsledky závodu se vypočítávaly velmi složitě, v určitém poměru se sečetly body za čas a body za zkoušky. Po závodě následovala rozprava, někdy velmi hlučná, ve které závodníci sdělovali své připomínky ke stavbě tratí a k průběhu závodu.
Vedly se spory o tom, zda běhat nebo chodit-turistika je přece chůze! Byl zaveden tak zvaný limitovaný úsek, ve kterém se běhalo a celkový dosažený čas byl ovlivněn časem na tomto úseku.
První mistrovství tříčlenných hlídek se konalo na podzim 1952 na Čeřínku. V dalších letech zvolna docházelo ke změnám. Závodily dvojice, později jednotlivci, běhalo se v atletickém oblečení, používaly se chrániče holení, objevily se nové buzoly, rušily se zkoušky. Vojenské speciálky, často fotokopie, dosloužily, nahradily je podrobné mapy se speciálními značkami. V 60. letech už běhají jen jednotlivci a měřítkem výkonu je pouze dosažený čas. V r. 1969 vznikl ČSOB, orientační běh se stal sportovním odvětvím byla vytvořena nová pravidla a soutěžní řád.
Běhá se ve dne i v noci, v parku i ve městech, po horských hřebenech. Závodí štafety i družstva. Závodí se i na lyžích, na horských kolech, na lodích, pod vodou, v autech, s radiovou anténou, dokonce i na vozíčcích. Používají se velmi přesné mapy, popisy kontrol jsou uvedeny v piktogramech, průchod kontrolou se označuje čipem. Výsledky se zpracovávají elektronicky. Běhá se ve speciálních dresech a obuvi, používají se speciální, rychloustalující se buzoly.
V dávných dobách se některé OZ organizovaly i při celostátních turistických srazech:
Zdeněk Lenhart už v r. 1962 propagoval OZ pro žáky brněnských škol. Vedl turist. kroužek, ve kterém vyrostl jeho syn Zdeněk, později výborný závodník a reprezentant, "profesor" OB, dnes vynikající mapař mezinárodní úrovně. V r. 1963 získala hlídka Zdeněk Lenhart, Bořivoj Pospíšil 3. místo v městském přeboru OZ. Ada Kuchařová, členka TOM, který vedla V. Antošová v 70. létech. Později členka Tesly, výborná závodnice a reprezentantka. Hana Machová a Helena Havlová byly v r. 1961 zařazeny do reprezentace.
Manželé Polesní, Menšíkovi, Fiedlerovi, Fišerovi, Machovi, P. Šmerk, J. Slavík, B. Pospíšil, Zlata Kubů, Ostříži první generace.
Náš oddíl vznikl v roce 1980. Bylo nás asi 20, byli jsme mladí, měli jsme chuť závodit a pořádat závody nižší úrovně. Dvakrát ročně jsme pořádali Ligu škol, bývalo tam přes 600 účastníků. Učitelům jsme poskytovali informace, aby děti přišly alespoň se základními znalostmi. Úplně první instruktáž ale uspořádal Zdeněk Lenhart, náš první budoucí předseda, již na podzim roku 1962 v okolí Myslivny. Hodně lidí navštěvovalo akci "V lese celá rodina" v nejbližším brněnském okolí. Každoročně jsme organizovali náš oddílový přebor, několikrát městský přebor pro brněnské oddíly, cykloorientační závod, orientační plavbu po přehradě, zimní OZ na Medlově při zimním srazu turistů, mapový úsek při dálkových pochodech a skutečně turistické Bloudění se šťastným koncem. Pořádali jsme orientační hrátky na seminářích pro cvičitele zimní turistiky a populární byl i Menšíkův trhák. Lesními brigádami jsme si vylepšovali náš rozpočet. Pravidelně jsme s Ostříži uklízeli na Holedné.
Nevšedním zážitkem byly i "Orientačné preteky na Dunaji". Trvaly několik hodin, projíždělo se mrtvými rameny, přesnost plánku závisela na stavu vody. Závěr se jel po impozantním hlavním toku, vždy to dobře dopadlo. Jezdili jsme i na etapové závody do Českého ráje, na Slovensko a do Maďarska. Český ráj, to byla skalní města, průchody a průlezy, borové lesy a kapradí po ramena. Nejtěžší a nejzajímavější terény byly na Silické planině. Málo cest, pichlavé křoví, krasový terén a závrt vedle závrtu. Než jsme si zvykli, že vrstevnice označují prohlubně, pěkně jsme si pobloudili. V roce 1983 našel náš člen Milan Mach v lese bezvládnou dívku, která oslepla a zkolabovala po poštípání vosami. Donesl ji do cíle, předal lékařům a tím jí zachránil život. Za tento čin byl vyznamenán cenou Fair play.
V dnešní době náš oddíl funguje pod zkratkou YBM. Je nás 35, od nejmenších předškoláků až po seniory nad 60 let. Zúčastňujeme se oblastních soutěží a některých vícedenních závodů u nás i v zahraničí. Začínají závodit děti velmi malé. Běhají s rodiči po fáborkované trati, mohou si trasu podle mapy zkrátit. Cestou pozorují mravence a kytky, sbírají šišky a kamínky, s radostí běží ke kontrole, která při ražení bliká a pípá, nadšeně dobíhají do cíle. Potom jim svítí oči, když jsou za svou snahu odměněni drobným dárkem. Po nějaké době se už vyznají v mapě lépe, samy určují svou trasu a rodiče je sledují. V další etapě samy běhají po fáborkách a rodiče s napětím čekají, kdy jejich ratolest dorazí. Občas se naše Střelky objeví i na "bedně". Poznáme je podle stejných dresů a odznaků.
Chceme i v budoucnu pokračovat správným směrem!